17.6.2007 21:45:26     

Anonymous

0

dle dohody
Pizzeria DiCarlo

     
  Otázka nebyla ještě zadána.  
     
  Počet odpovědí: 0  
 
20.10.18 10:03  Anonymous
19.10.18 17:36  App.start
 
 
 
 
 
29.12.16 Zápisy z akcí KPCP
16.02.16 Zápisy z akcí KPCP
15.02.16 Zápisy z akcí KPCP
19.01.16 Soutěž KPCP
09.04.10 Soutěž KPCP
 
     




     
   Za Kylie (uáááááá) až do Vídně ...
    
Historie zájezdů členů KPCP za kulturou jest poměrně bohatá, byť povětšinou se cestovalo tak maximálně z Vysočan do Holešovic. Jistě, byly zde i vzácné vyjímky,
které pro hudební zážitek cestovaly až k polárním kruhům, nicméně organizovaná expedice širší členské základny dosud do zahraničí za kulturou necestovala. Leč stalo se a to 30. března letošního roku, kdy vzácně silná sestava ve složení Juldik, Bloodik, Kanik a Karel Hujer vyrazila k Schönbrunnu na estrádu nejznámější protinožkyně Kylie Minogue.

O tom, že to bude nevšední podnik, bylo jasno už dlouho předem. Někteří členové výpravy tak takticky zažádali o uvolnění z práce, jiné v ten den postihla nečekaně náhlá nevolnost (zřejmě pod tíhou očekávání), někteří dokonce museli odjet na rehabilitaci se zraněnou končetinou (nepotvrzená informace hovoří o léčbě na klinice dr. Ernsta Bodnera). Buď jak buď, je to jenom pověst. Pravdou nicméně zůstává fakt, že naši hrdinové toho památného dne odjeli vozem z dílny pana Daimlera a pod Bloodikovo řízením k Vídni.

Samotná cesta proběhla bez větších komplikací. Ano, občas došlo k výměně názorů mezi oběma hvězdami stáje Mercedes, ale šlo vlastně o milé kulturní zpestření.
Příjezd do v dopravní špičce zmítající se Vídně byl pro naše světoběžníky zábavným intermezzem, slabší moment nastal při hledání parkování, nicméně brzy byl nalezen azyl v podobě podzemního parkingu nedaleko pomníku maršála Radeckého. Dostatečná časová rezerva umožnila výpravě prohlídku centra města, dá-li se tak nazvat třicet metrů Kärtnerstrasse směrem ke Karlovu náměstí, místními netradičně zvanému Karlsplatz. Návštěva jarmark-esque podniku manželů Rosenbergrových (zřejmě pouze shoda jmen se známými manžely téhož jména popravenými v USA za špionáž v padesátých letech) poskytla našim hrdinům osvěžení a načerpání nových sil v podobě šálku kávy melange a apfelstrudlu. Naše cestovatele takřka na každém kroku zastavoval zvídavý personál podniku a asi nejzajímavější rozhovor se odehrál mezi Bloodikem a jakýmsi pakistáncem, jehož přepis si dovolíme citovat:
pakistánec: "Hee?"
Bloodík: "Čaj please."
pakistánec: "Ťaj?"
pakistánec: "Ťaj?"
pakistánec: "Ťaj?"
Očividně překvapený Bloodik se s úsměvem otáčí k ostatním.
Bloodik: "Jo, ťaj."
pakistánec: "Ťaj."

Zřejmě až čas dá docenit obrovský myšlenkový přínos celého dialogu, nicméně k dalšímu vývoji. Výprava se po této návštěvě odebrala do nitra místní integrované městské dopravy zamířila vozem metra směrem ke Stadthalle. Cestu si výprava krátila komentováním některých spolucestujících v dopravě, k závažnějším incidentům podle sdělení policiejní mlufčí 2. Bezirk (něco jako obvod) Inge Wondratschek nedošlo a tak se celá výprava brzy ocitla v městské hale, kde mělo dojít k očekávánému setkání s Kylie.
Čekání na zahájení estrády jsme si krátili nenucenou konverzací a pitím piva, dá-li se tak o místním produktu značky Zipfer hovořit. Jelikož se v předsálí a přilehlých gaststube věnovalo podobné aktivitě i ostatní návštěvnictvo této taškařice, bylo možné se dostat až několik málo decimetrů před podium.
Jak je u podobných podniků zvykem, hlavní produkci předchází takzvaní předskokané, ve Vídni takzvaní vorspringeři. K mému zklamání tím vorspringerem nebyl avízovaný Hans Ulrich Band, ale jakási parta vlasatých výrostků. Dotyčnými byli začínající švédská skupina Melody Club a po rudých teniskách frontmana skupiny jsme záhy ocenili i samotnou produkci této formace, která velmi evokovala nejchytlavější pop-rockové popěfky 80. let. Nicméně zpět do Slivence, kvůli jistě dobrým Melody Club jsme tam nejeli, že.
Úderem půl deváté se v hale zatmělo a za nadšeného jásotu vídeňského obecenstva, které obohatili svou přítomností i čtyři celebrity z Prahy a jeden paštikář ze Zlýna, se rozzářila světla a v doprovodu známých tónů dávného hitu Better the devil you know se na podiu zjevila božská Kylie. Nadšení neznalo mezí, hit střídal hit a my pamětníci jsme si s radostí zahulákali do rytmu známé šlágry. Ano, občas se zdálo jak tvrdí kolega Bloodik, že publikum bylo místy zmateno, zda je zábavnější pozorovat nás nebo Kylie, nicméně to už tak nějak patří neodmyslitelně k veřejným akcím s naší účasti, že. Připouštím, že tento moment mohl nastat ve chvíli, kdy Kylie pěla virtuální duet In denial s Neilem Tennantem z PSB, což z celé haly znal kromě Kylie zřejmě jen Karel, tedy já . Na druhou stranu, vídeňské obecenstvo nepatří k těm sofistikovanějším jemně řečeno, neboť z celé estrády ve stylu Ein Kessel Buntes se znatelněji chytalo jen k nejprovařenější wodrhovačce I should be so lucky a to jeste jen na pasáž "lucky, lucky, luckyyyy" a druhým případem pak bylo "ňaňaňa" v nedávném hitu Can''t get you out of my head.
Buď jak buď, naší výpravě toto všechno bylo poměrně putna. Se zájmem jsme sledovali Kylie taneční kreace, jakožto i její garderobu, její pěvecký výkon nás, přiznejme si to, zas tolik nebral. Proto i naše závěrečné hodnocení se týká spíše řekněmě vizuálního aspektu celé té revue; za své peníze jsme dostali dvě hodiny profesionálně dokonale zvládnuté estrádní zábavy, které vévodila stále skvěle vypadající Kylie.

Po skončení přišel nečekaně hlad a žízeň, což Kaník vyřešil jedním skvělým gyrosem, ze kterýho se dobře obžerstvili i ostatní . Cestu zpět metrem jsme absolvovali v poměrně krátkém čase a po nucené zastávce u sochy Dr. Karl Luegera, jsme se k naší nezměrné radosti dostali zpět k autu a vyrazili zpět ku Praze, kam jsme dorazili ku třetí hodině ranní živi a zdrávi, za což patří Bloodikovi dík a uznání.
  


... za KPCP  Karel Hujer