17.6.2007 21:45:26     

Anonymous

0

dle dohody
Pizzeria DiCarlo

     
  Otázka nebyla ještě zadána.  
     
  Počet odpovědí: 0  
 
18.10.18 21:29  Anonymous
18.10.18 12:31  App.start
 
 
 
 
 
29.12.16 Zápisy z akcí KPCP
16.02.16 Zápisy z akcí KPCP
15.02.16 Zápisy z akcí KPCP
19.01.16 Soutěž KPCP
09.04.10 Soutěž KPCP
 
     




     
   Výprava do města pod Ještědem
Zápis: Karel Hujer    Fotky: -    Popis fotek: -   
Presence: Nikeman, Silvík, Karel Hujer, Kanibal, Bloodik, Bublays, Králík, Cossack + slečna, Rudla + slečna
Osud nám nadělil další státní svátek a kupodivu vyšel i na všední den, což se nestává až tak často, že. Stále ještě pod dojmy pražského Setkání Světové Mládeže, které v nás zanechalo opravdu silné dojmy, jsme podnikli další z řady duchovně ozdravných výletů, tentokráte do Liberce a přilehlého okolí.
Kupodivu jsme vyrazili už v dopoledních, skoro až ranních hodinách a ne ve tři odpoledne, jak je naším milým zvykem. Samozřejmostí byla nezbytná zastávka na první osvěžovací stanici, neboť někteří pro samý spěch nestihli ani pozřít snídani. Takovou obeť mnozí přinesli.
Prvním cílem byl famózní architektonický skvost na hoře Ještěd. Nedalo se očekávat, že by naše výprava vzala vrch pozemním útokem. K tomuto účelu bylo použito přeci jen svižnějšího, byť riskantnějšího dopravního prostředku. Někteří se rozpomenuli na památnou scénu z jedné nejmenované hry, což při zaznamenání jakéhokoliv pohybu na zemi dokazovali i výkřiky „Alarm, alarm, Einfeletzter!!“. Oni vetřelci měli dokonce drzost na nás mávat, neboť pravděpodobně si byli velmi dobře vědomi faktu, že nemůžeme seskočit a zakročit. Někteří z nás si ale onen pokřik vyložili i jako pozdrav, čehož po přistání na vrcholu Ještědu byli svědci mnozí němečtí přátelé. Nevíme, kudy vrchol opustili, nicméně cestou dolů jsme již tyto milé kamarády neviděli. Odletu ale samozřejmě předcházelo propagační focení na klubové materiály a druhá občerstvovací zastávka, která se brzy ukázala jako naprosto regulérní žranice. Obídek byl kvalitní, hezký dojem pouze Karlovi pokazila kasírující soudružka, vynadajíc mu ať se kouká laskavě na účet podepisovat pouze příjmením. Inu, jiný kraj, jiný mrav.
Po přistání na zemi pokračovalo naše commando do libereckého vodního parku, který jsme díky neomylné a fascinující orientaci pilota-pořadatele Nikemana dosáhli již po pár minutách. Vodní park všechny zúčastněné nadchl, pouze docházka místních mohla být slabší, neboť čekání na průlet černou dírou se tak protáhlo na déle, než bychom chtěli, nicméně dojem z průletu do trychtýře, kde někteří lítali jak hadr na holi, nám to zkazit nemohlo.
Po důkladném vyráchání byl čas pro další osvěžovací zastavení a tak jsme na Slunečném náměstí oblehli kavárnu, jejíž název byl jistě pouhou provokací. Kávička, u některých i buchetka, to vše přispělo k celkové pohodě.
Po odletu z Liberce jsme nabrali kurs Praha, přičemž na četná přání došlo k repríze návštěvy torza hradu Zvířetice. Někteří si znovu vyšli na snad jen silou vůle držící kus věže, jiní se prolétli ve svém letadélku nu a došlo i na fotbálek na nádvoří. Ne všechny přihrávky našly adresáta a tak skončily i třeba v kuchyni současného kastelána hradu, jehož hradní paní právě chystala nějakou chutnou večeři, zřejmě odvar z rulíku zlomocného. Na fotbálek došlo poté i na silnici, což se evidentně líbilo i ostrým hochům na ohnivých ořích a nás mile pobavilo.
Závěrečným bodem programu bylo navrácení se do restaurace U Hájků v Mnichovo Hradišti, kde jsme se stejně jako na jaře přežrali jako.., no ale bylo to pěkné a milé zakončení. Personál se samozřejmě okamžitě dozvěděl, že jsme z Prahy, ale určitě měl radost z našeho příjezdu.
Celkově nezbývá než akci celkově velmi pozitivně zhodnotit a poděkovat pořadatelům a organizátorům.
  


... za KPCP  Karel Hujer