17.6.2007 21:45:26     

Anonymous

0

dle dohody
Pizzeria DiCarlo

     
  Otázka nebyla ještě zadána.  
     
  Počet odpovědí: 0  
 
20.10.18 10:03  Anonymous
19.10.18 17:36  App.start
 
 
 
 
 
29.12.16 Zápisy z akcí KPCP
16.02.16 Zápisy z akcí KPCP
15.02.16 Zápisy z akcí KPCP
19.01.16 Soutěž KPCP
09.04.10 Soutěž KPCP
 
     




     
   Výlet č.1 Žebrák, Valdek, Týřov a Krakovec
Zápis: Cossack    Fotky: -    Popis fotek: -   
Osoby a obsazení:
Ifča - Rudlajsovo drahá polovička
Bosorka - Bloodikovo drahá manželka
Bloodik - driver
(ossack - driver
Rudlajs - bodyguard
za dorostence vystoupili Bloodikovo synátorové

výlet, který byl letos úplně prvním výletem KPCP vznikl víceméně náhodou, když se zbyfší členové KPCP neúčastnící se honby za mamonem medajlí a prachů za ně na (Olym-)pijádě v Šumafských hwozdech, rozhodli, že je tak nějak škoda sedět doma, když tak krásně začíná pršet.

Takže cca úderem desáté po zuřivé SMS konverzaci a buzení členů se navzájem (jediný Rudlajs stačil od rána dle informace dvakrát posnídat) se začali fšichni scházet v Bloodikovo rezidenci. První dorazil (ossack, neboť očekával, že se dozví opět něco nového ze světa latexu, vinylu a bondage a prohlédne si nové přírůstky v Bloodikovo vydatné a už úctu budící sbírce. Nakonec byl vtažen do úplně jiné problematiky a tou byla nová verze (ossackovo oblíbené smažky Metal Gear Solid nyní již verze 2 na plajstejšně. Za bouřlivého doprovodu Bloodikovo potomstva, zuřivě fandícího na malé bubínky vyrobené z domácího nádobí naplněného mrtvými součástkami kolíčků na prádlo, zkusil (ossack několik nesmělých pohybů s gamepadem, který mu do ruky zjevně nepadl. Poté co se na to Bloodikovo starší potomstvo Miki už nemohl dívat, sebral (ossackovi ovládání a jal se mu předvést profesionální postup levelem. Vyburcován rvačkou o gamepad, vložil se do akce i sám velký Bloodik a poté co uložil jednu mrtvolu do skříně a pomocí ručních zbraní vyrobil několik dalších exemplářů, zjistili jsme, že Rudlajs se svou krásnou polovičkou jest na neznámém místě v neznámou dobu. Jeden telefonát stačil k tomu, abychom zjistili, že pohřešovaní jsou již od (ossackovo příjezdu dávno u Bloodikovo rezidence a šmelí s BONy v kolemjdoucí ulici a dokonce viděli (ossacka fstoupifšího do Bloodikovo rezidence nad ránem. Že viděli oni (ossacka a ne on je, bylo způsobeno tím, že (ossack zásadně nekouká na ulici po slečnách, které vedle sebe někoho již mají, neboť to jest to zbytečné a pouze volně pobíhající slečny má cenu pozorovati s možností při jisté dáfce šikovnosti tuto uzurpovat si pro sebe. Prostě po trapném zjištění, že my čekáme na Rudlajse a Rudlajs zároveň čeká na nás jsme se odebrali k odjezdu.

Před domem ještě došlo k situaci připomínající filmy dvojice Svěrák Smoljak, neboť Bloodikovo Viper měl lehce odchlíplou SPZku a to se samozřejmě jeho krásné a pořádkumilovné manželce nelíbilo. Bylo tedy třeba zakročiti a problém rázně napravit. Bosorka výzvu vzala až příliš rázně, neboť přinesené kladivo a třicítka hřebík napovídaly, že zcela určitě nepůjde o čistě hodinářský zásah, ale o fašismus v té nejhrubší podobě tj. ukřižování SPZky k automobilu. Nicméně po několika zásazích se již Bloodik nemohl dívat na to, jak se kladívko ničí o automobil a hřebík a prohlásil, že pojede opatrně a tudíž značka jistojistě nevypadne.

Následně byly do pilotních křesel nasazeni oba dorostenci, do navigátorské kabiny zasedla Bosorka v civilních šatech (latex není zrovna ideální dres na prohlídky hradů byť Latex babes of Estros na Krakofci by nemusely býti špatné), a k volantu čerstvě promovaný driver Bloodik. Do druhého vozidla kterým dle Bloodikovo informací měla být Rudlajsova zelená sršeň, zasedli ostatní účastníci expedice. Díky určitému zmatku, kterému jsme se od rána marně snažili vyhnout byla ale Rudlajsova sršeň někde v prachu a tak k volantu své modré sršně zasedl (ossack. Rudlajs poté co provedl generální úklid plastových bažantů a další spousty nádržek ležících v bezprostřední blízkosti zadních sedadel (ossackova oře, zasedl i se svou krásnou polovičkou na tyto sedadla a zbaběle nechal (ossacka samotného vepředu a vzadu se kochal úplně něčím jiným než byla okolostojící krajina.
Odjezd byl cca ve čtvrt na dvanáct zrovna když se tak krásně rozpršelo. Cestou přes Barrandovský most se Bloodik jal zkoušet osvětlení svého vozu a střídavě zapínal levou a pravou dálkofku a potkávačku, aby ve finále zahříval zadní část (ossackova vozu oběma dálkovými světly až k nejbližší benzínové pumpě, kde jsme brali benzín. Jen díky špatně seřízenému stojanu na benzín se nepodařilo Bosorce natankovat přesně stanovený počet litrů. Rudlajs s Ifčou zatím plenili regály benzínové pumy a nakupovali proviant na dlouhou cestu. (ossack se odbyl pouze bílou čokoládou Mylka z šílené krávy.

Pak již naše gumy směřovaly do jungle hradů a zřícenin. Průtrž mračen která nás provázela nás absolutně nemohla zastavit, takže jsme vesele pokračovali k cíli naší cesty hradu Žebrák. Cestou vzhledem k velkému zatížení (ossackovo vozidla se Rudlajs s Ifčou vrhli na nejtěžší části svého proviantu a začali ho konzumovat. První přišel na řadu Popcorn a sušenky, poté chlebík a ostatní. Cestou nabízeli fše i (ossackovi, který ale hrdinně odolával, neboť měl dietní den. Příjezd na hrad Žebrák byl lehce komplikován tím, že (ossack, zmaten velkou kapkou deště, která padla na čelní sklo jeho vozu, netrefil odbočku na hrad a vozidlo se bez jeho vědomí jelo podívat co je nového na náměstí. Po menším okruhu už ale směřoval nenávratně znovu správnou cestou přímo k monolitu hradu.

Cestou ještě vysvětloval Ifče okolnosti a důvody jeho netradičního a náročného přístupu k ženám obecně, což se ofšem nesetkalo s pochopením, neboť (ossackovo vybíravost jest pověstnou a jeho představa krásné a zároveň inteligentní slečny na místě vedle sebe neslučuje se s možnostmi reality, ale jak říkáme my Ukrajinci, Alles is moeglich, stále veřím J.

Po zaparkování přímo pod hradem, kde jsme kupodivu byli jediní náfštěvníci jsme si prohlédli jak vypadá automobil poté co Bloodikovo dorostencům vytrhl z rukou žvýkačky silný orkán, který se nečekaně přehnal jeho vozidlem. Poté jsme po lehce klouzajícím bahýnku pokračovali k hradu. Počasí již nepršelo, pouze se mračilo, ale nebyla zima a to bylo důležité, protože nás tím pádem obešla trudomyslnost byť jediný míč, který jsme měli ssebou byl (ossackovo pupek.

Výstup k hradu probíhal za vydatné pomoci výčnělků stromů. V hradním paláci jsme zjistili, že hrad je kupodivu uzavřen, dále že jsme jako národ opět nezklamali, neboť dřevěné obložení hradního schodiště nějaky idiot rozkopal a v neposlední řadě začalo opět pršet. To znamenalo jediné, Bosorka vytahla z tašky latexovinylove atombordely, do kterých se oblékli nejmladší protagonisté zájezdu Miki a Matouš. Bohužel oděvy byly příliš dlouhé, takže při chůzi do schodů způsobovaly nekontrolovatelné pády. Po nezbytných fotografiích jednotlivých členů jsme si opět prohlédli uzamčený model hradu ve sklepení pod hradním palácem a začali řešit problematiku počtu věží hradu. Ze začátku byla shoda pouze v tom, že hrad bezvěžový nebyl, po vzájemném přesvědčování se jsme došli k počtu tří věží kulatých a jedné hranaté. No zkrátka a dobře byť pršelo, bylo nám fajn. Při návratu z hradu se (ossack ujistil, že jeho odpověď na soutěžní otázku (kdo hrál Krakonoše) když si vzpomene na jméno protagonisty, bude správná. Hrad sám jsme shledali celkem upravený a čerstvě prořezané dřeviny, spolu s rezavým lešením hovořily jasnou řečí - hrad bude znovu postaven. Před vozidly jsme probrali další cíl naší cesty, kterým jsme zvolili po jednoznačném souhlasu fšech zříceninoúchylů hrad Valdek na kraji VVP Brda - místu posledních (ossackovo bojů za německou Wehrmacht. Výprava se lehce roztrhla vzhledem k různému pohonu jednotlivých obou vozů expedice. Takže jsme na Bloodikovy čekali v obci Komárov, kde tesně před naším příjezdem skončil v místním kulturním skvostu koncert Pink Floyd. Ještě poslední polibky zpěváků a kytaristek, autogramy… a pak se již jelo domů. (ossack snědl jeden dietní banán se sníženým obsahem cukru a znovu se zapředl hovor na vděčné téma "(ossack a ženy". Po chvíli nás dojel Bloodik se svou familií a po nezbytném zorientování mapy jsme pokračovali v cestě na Valdek. Ve vesnici XXXXXX byla opět zorientována mapa a chytré knihy. Podle těch jsme se měli vydat po polní cestě vzhůru do svahu směrem k VVP. Vzhledem k tomu, že polních cest vzhůru po svahu směrem k VVP bylo v uvedené obci lehce nad počet, netrefili jsme na prvních sedmnáct pokusů tu pravou, ale po rozdělení výpravy, kdy si (ossack prohlédl místní rádobymilionářskou čtvrť a Bloodik se vydal hledat správnou cestu, tuto záhy našel po odborné konzultaci s okolostojícím občanem. Vydali jsme se již správným směrem a dojeli po asfaltce podél kolem ní stojícího dvoukoláku naloženého vzrostlými smrky, k bráně kasáren dnes již nepoužívaných vedle krásné hájovny. Hrad byl uschován hned za zákopy pro tanky, což působilo velmi romanticky již na první pohled. Jelikož se celkem bruntálně rozpršelo, byli jsme nuceni zůstat v automobilech a vyčkat tlakové výše přecházející nad Biskajským zálivem směrem přes naše území, kterážto přinesla opět teplou frontu a s ní spojené ustávání srážek.

Hrad byl velmi blízko parkoviště, takže nám nečinilo větších obtíží nalézti jeho mohutné zdi a tyto následně navštívit. V mohutné věži, do které byla ze strany vydlabána díra výše vzrostlého trpaslíka, se spustil jen (ossack, který poté co uprostřed věže spatřil protipěchotní minu, zbaběle zdrhnul. Poblíž miny ležel školní sešit Ladislava Makovce, jehož některé listy byly zjevně použity při očistě minonosiče, neboť se povalovaly v bezprostřední blízkosti miny, která o sobě dávala vědět nejen vizuelně…

Opět zde došlo k prořezání stromů, takže hrad vypadal velmi upraveně a hezky, i když jistě by se našlo lepší místo pro uložení některých odpadků. Prohlédli jsme si kamenné moře pod hradem a zejména krásný výhled z otevřených oken hradního paláce. Jak bylo zřejmé Mikimu nedělaly výškové výstupy na zdi hradu vůbec žádné problémy, takže si za tyto vysloužil pár po prdeli od svého živitele. (ossack poté odložil v lese zátěž ve formě postradatelných kapalin a Bloodik vypustil PVU - Pravého Valdeckého Uležáka, který nám všem pozdvihl náladu. V době, kdy výprava prohlížela hrad, jala se Bosorka spravit občas nesvítící světlomet Bloodikovic vozidla. Výsledkem opravy byl neustále nesvítící světlomet což Bloodik přivítal s jemu vlastní množinou pospojovaných slov.

Odjezd již byl v pořádku a doposud dietu držící (ossack nyní již neodolal černému obloženému chlebu z kuchyně krásné slečny Ifči. Tento jedl po cca deset kilometrů což budilo pohoršení okolojedoucích řidičů, kteří nelenili a než by za námi slintali, radši nás předjížděli.

Dalším postupným cílem naší cesty byla zřícenina hradu Týřova, kterou jsme si v loňském roce prohlédli při našem vůbec prvním výletu KPCP jen z protějšího břehu.

Cestu jsme již vyjma jednoho menšího zakolísání našli bez problémů a v jejím průběhu jsme probrali veledůležitou problematiku Oracle driverů a funkčních aplikací u našich zákazníků.

Zaparkovali jsme v podhradí Týřova a vydali se cestou vzhůru po pobřeží Berounky na hrad. Cestou jsme potkali velmi zajímavou kadibudku jejíž foto máme zachováno pro příští generace a doufám, že se stane nedílnou součástí tohoto zápisu jakmile dojde k jeho vyvolání.

Pěšina jež nás vedla k hradu byla slušně řečeno zasraná od bahna tak, že se po ní nedalo skoro jít jak klouzala. O tom se přesvědčil před lety i kamarád Aceton, kterýžto nejspíš i s bahnem cestu opustil a následně i tento svět po dopadu na břeh řeky. To nám na odvaze moc nepřidalo a tak jsme celkem uvítali, že se cestička následně ze závratných výšin a skalních ostrohů vrátila zpět k úrovni řeky. Tam už nás ohrožovalo jen neskutečné množství bahna ulpívajícího na našich tanečních botách a poté na kalhotách což ale zjevně nevadilo Mikimu, který měl bahno až mezi nohama. Čekání na Bosorku se zbytkem výpravy jsme si krátili hrou "kdo víc šplouchne" v místním potoce. V té nejen zde, ale i na dalších výletech vynikal Miki. Výstup na hrad samotný stal se jednou velkou komedií, neboť tento stojí na skalním ostrohu a vede k němu jediná velmi prudká cesta taktéž špinavá od bahna. Klouzali jsme jak po ledu, ale nakonec jsme se k hradu dostali. Překvapil nás svou mohutností, kterou jsme ale čekali, nicméně ne v takovém měřítku. Spolu s Bloodikem jsme se vydali podél hradeb až k donjonu na opačné straně hradu. Cestou jsme usoudili, že jenom idiot by se vydal stejnou cestou jako my, ale přežili jsme. Odměnou nám byl neskutečně krásný výhled z bývalého hradního donjonu dolů do údolí Berounky. Poté co dorazil zbytek výpravy jsme si prohlédli tento kus hradu velmi důkladně a kochali se skutečně skvělým výhledem (v rámci možností - byla mlha) a hlavně jakýmsi zvláštním kouzlem této zříceniny v ideálním tajemném zříceninovém počasí sestávajícího se z deště, mlžného oparu a nadcházejícího šera. Na stromě stojícím uprostřed donjonu se urodilo několik velmi zvláštních předmětů, které připomínaly jakési šamanské poutní místo. Další šamani (spíš bych zde řekl idioti) natloukli do kmenu stromu víčka od pivních lahví, nejspíš jako památku na svou návštěvu. Inteligenci těchto tvorů zde nehodlám komentovat. Rudlajs s Ivčou vystoupili na druhý nejvyšší bod hradu a získali tím krásný výhled ještě na opačnou stranu hradu. Zkrátka a dobře, romantika na n-tou. (ossack na toto místo vylezl též, ale jaxi se mu klepaly nožky, takže tam nepobyl dlouho. Jelikož se začalo stmívat a nás čekala ta horší část cesty, byli jsme nuceni hrad opustit i když neradi, protože je skutečně skvělý a zaslouží si pozornost nejen návštěvníků. Sestup z hradu byl provázen opět dlouhými bahenními skluzy a opět nám pomohly pouze výčnělky stromů, o které si Bloodik ulomil kus prstu. Poté vzal na záda svého mladšího potomka a vydali jsme se vstříc zpáteční cestě. Tato byla značně vysilující, neboť opět začalo pršet a tak nesení pumprdlika na zádech, když člověk si není jist ani stabilitou sama sebe na cestě vysílila Bloodika natolik(nedifme se), že se radši nechal vystřídat za volantem Bosorkou.

Přestože už byla tma, rozhodli jsme se, když už jsme tady, navštívit ještě náš oblíbený duší hrad Krakovec, neboť (ossack dostal chuť na Leontýnku. Na hrad jsme dojeli přesně v 19:00 a světe div se, měli zase zavřeno. Už skutečně nevím v kolik na ten hrad máme přijet, aby bylo otevřeno. Poprvé jsme na něm byli v 19:00 v pondělí Velikonoční a bylo zavřeno. Nyní jsme na něm byli v 19:00 v březnu a zase zavřeno. Nerozumím tomu, kdybychom přijeli pokaždé ve stejnou dobu, ale naše návštěvy dělil více než rok! No nic. Po obhlédnutí hradu, kdy pro změnu (ossack samou únavou málem spadl do hradního příkopu z padacího mostu, jsme udělali jedno foto. Vzhledem k nepřipravenosti hlavních protagonistů fotografie, bude tato jistě krásná a zvící návštěvy chovanců Jedličkova ústavu na výletě. (ossack ještě naposledy zkusil vyvolat Leontýnku zpoza brány, ale poté co mu Bloodik řekl, že by se musel svléknout, protože tyto bytosti se zjevují až s prvním nočním ptákem toho nechal. Ještě ale nabídl Bloodikovi, že by se mohl svléknout místo něj, aby (ossack nepůsobil jako adamita, ale odpovedí mu bylo, že na spatření Bloodikovo ptáka bychom potřebovali Zjevný pergamen, který zjevně nikdo z nás neměl, pochopil jsem, že ten večer už Leontýnku lásku mojí dětskou neuvidím. Zazpíval jsem si Dunky žalky, vyřešili jsme Mikim objevenou záhadu blejskavý trávy a zbavili se promočených bund, které nám již byly k nepotřebě. Ve vozidlech jsme se rozloučili, neboť déšť zhoustnul a vydali se cestou na Prahu přes oblíbený Rakovník. Zde oproti minulé výpravě jsme nevečeřeli, ale jeli rovnou, neboť únava útočila a bylo záhodno dojeti co nejdříve.

Cestou jsme si vyzkoušeli jízdu v protisměru a různé další taškařice, abychom před Prahou, kdy se střídavě ve spaní střídal Rudlajs s Ivčou, probrali závěrečnou kapitolu knizky "(ossack a ženy" a odebrali se do svých domovů. Rudlajse a Ivču jsem vysadil u jejich domova a vydal se do toho mého pln zážitků v opravdu hodnotného a krásného výletu.

Bohužel krásné pocity z tohoto dne byly doma u mne vystřídány smutkem, neboť v době, kdy já se honil po zříceninách, můj nejlepší kámoš, kterého jsem kdy měl, jezevčík ARAN bojoval svou poslední bitvu a já ho nestihl ani doprovodit do psího nebe. Nezbylo mi než ho v neděli pochovat na chatě a že sem si pobrečel a řvu i teď je nabíledni a vůbec se za to nestydím…


ARAN (1985 - 17.března 2001)
Bylo mi ctí a díky za všechno Ty můj chlupatej příšeráku a kámoši, nikdy na Tebe nezapomenu.
Doufám, že teď už máš okolo sebe samý krásný psí slečny, šunky, uzený a ostatní psí pochoutky.
  


... za KPCP  Cossack