Subject : Jarmila Kratochvilová - postnuto na vyžádání Hausíkem
Send : 21.3.1999 16:36:37
Jarmila Kratochvílová Pole, lesy a příroda byly láskou a krásným prostředím pro malé děvče z Golčova Jeníkova, které se mělo stát naší nejlepší běžkyní všech dob, mistryní světa, světovou rekordmankou. O první seznámení Jarmily Kratochvílové (nar. 26.1. 1951) s královnou sportu má zásluhu učitel Zdeněk Sychrovský. Založil tehdy na základní škole v Golčově Jeníkově atletický kroužek a jednou týdně zasvěcoval žáky a žákyně do tajů lehké atletiky. Startovali z důlků, skákali do dálky a výšky, házeli koulí. „Jarmilo, v tobě něco je, “ řekl tehdy pan učitel a jeníkovská žačka na tato slova nikdy nezapomněla. Na gymnáziu v Čáslavi ji pak kamarádka po dlouhém přemlouvání přivedla do atletické party na hřiště, kde se poprvé setkala se svým budoucím trenérem ing. Miroslavem Kváčem. Jarmile bylo sedmnáct, v bězích stačila klukům, do dálky skákala přes 5 metrů, ať se odrážela levou nebo pravou, koulí házela přes devět. Od každého sportu něco uměla, výborný fyzický základ získala častou prací na poli, která se jí líbila pohybem na zdravém vzduchu v přírodě. Líbilo se jí v partě a i když trénovala nepravidelně, atletika ji stále více přitahovala. Její první měřená stovka byla za 14,1, příští rok 13,2 a po maturitě už 12,6 s. „V Čáslavi jsem zažila partu, kterou jsem nikdy předtím nezažila a už asi nezažiju, “ vzpomíná Jarmila na roky na hřišti ve Vodrantech. Její cesta k vrcholu, za stálého trenérského vedení ing. Kváče, byla velmi dlouhá, roky tréninku a odříkání. Byly v ní úspěchy i neúspěchy, vítězství i porážky, ale vše bylo prospěšné, jak nyní soudí mistryně světa a úspěšná trenérka. Právě pro svou trenérskou práci si odnesla z těchto let hodně poznatků, které dnes využívá u svých svěřenek. První svůj titul na domácím oválu získala v roce 1974 na 300 m v hale za 40,6 s. K němu pak připojila tituly cennější na otevřeném hřišti - na 100 m 2x, na 200 m 4x, stejně i na 400 m a ten poslední v roce 1985 na 800 m. V hale byla Jarmila mistryní ještě čtyřikrát na dvoustovku i na čtvrtku. Na ME v hale v San Sebastiánu se v roce 1977 setkala poprvé se svou později velkou rivalkou Maritou Kochovou. Ta vyhrála čtvrtku za 51,14, Jarmila skončila šestá za 53,95. Před evropským mistrovstvím o rok později v Praze na Strahově zaběhla Jarmila čas 51,09 s., kterým se zařadila mezi přední světové čtvrtkařky. Horečka a rýma však zhatila předpokládaný postup do finále. Malou náplastí bylo pak za půl roku stříbro z ME ve vídeňské hale, kde po velkém souboji s Angličankou Elderovou skončila za ní o pouhou setinu. „Moskevská olympiáda v roce 1980 byla pro mne důležitou etapou, “ vzpomíná Jarmila Kratochvílová. ,,Říkalo se o mě, že umím závodit jen doma, tam jsem dokázala stříbrem a s časem poprvé pod 50 s, že umím i venku. Zároveň jsem si umínila, že musím jít výš,“ V příštím roce prožila Jarmila velikánskou radost i smutek vzápětí. Na světovém poháru v Římě se jí poprvé podařilo porazit Kochovou, která do té doby pět let neprohrála. Ohromná radost z vítězství byla však následována zármutkem - časem 48,61 s zůstala jen setinu za světovým rekordem Kochové. Přitom zdvižené ruce a uvolnění v cíli znamenaly ztrátu určitě větší než potřebné dvě setiny k rekordu! Na ten si musela počkat až do roku 1983. Mezitím byla v evropské hale suverénní, porážela své soupeřky rozdílem třídy a její čas z Milána (1982) 49,59 s, je stále halovým světovým rekordem. Jarmila strašně ráda trénovala. Říkala, že když splnila tréninkové povinnosti, měla někdy krásnější pocit než po vyhraném závodě. Dokázala se na tréninku absolutně uvolnit a teprve v autobuse na cestě domů si uvědomila, jak je utahaná. Pochvala trenéra, že je borec, protože dokázala splnit všechno plánované, byla pro ni nejlepší odměnou. Vrcholem Jarmiliny kariéry byl rok 1983. Dostala se do životní formy. V srpnu zaběhla v Mnichově osmistovku za 1:53,28 min. a tomuto času se dosud žádná půlkařka ani nepřiblížila. ,,Chtěla jsem jen vyhrát, nikdo mi mezičasy nehlásil, mohlo to být alespoň o vteřinu lepší,“ komentuje tento svůj světový rekord Jarmila. Deset dní před MS v Helsinkách ještě překonala světový rekord na 400 m časem 48,45 s. Do Helsinek odjížděla jako favoritka, stále však bylo otevřené , zda vedle čtvrtky poběží i půlku. Nakonec se rozhodla pro oba starty, i když se obě tratě v časovém programu prolínaly a např. mezi finálem půlky a semifinálem čtvrtky byla pauza jen 45 minut. Jarmila vše skvěle zvládla a svým vystoupením vzbudila úctu všech sportovních odborníků. Toužila si poslechnout na stupních vítězů naši hymnu a v Helsinkách ji svou zásluhou slyšela hned dvakrát. Půlku vyhrála za 1:54,68 min. a na čtvrtku dokonce překonala světový rekord 47,99 s. K dvěma zlatým připojila ještě stříbro ze čtvrtkařské štafety. Úspěšný rok dovršila výkony ve Světovém poháru v Anglii, kde hlavně její zásluhou získalo čs. družstvo žen třetí místo. Svou rivalku Kochovou, která se jí na čtvrtce vyhýbala, porazila i na její mistrovské trati 200 m. Tvrdá příprava na olympijské hry v Los Angeles 1984 nakonec vyšla naplano kvůli tehdejšímu rozhodnutí zemí socialistického bloku se OH nezúčastnit. Jarmila tak ztratila cíl, na který se plně zaměřila a okamžitě po ztrátě motivace u ní nastaly zdravotní potíže s achillovkami, zády atd. Podstoupila operaci a po 17 měsících opět závodila. Zúčastnila se ještě světového mistrovství v roce 1987 v Římě a tam vybojovala výborné páté místo. Její osobní rekordy: 100 m 11,09, 200 m 21,97, 400 m 47,99, 800 m 1:53,28. Po skončení závodní činnosti se Jarmila Kratochvílová věnuje trenérské práci a její svěřenky z Čáslavi dostály již řady mezinárodních úspěchů. Jaroslav Fikejz - (výňatek z knihy „Sto let královny“)
